Alfou a omegou dobrého basového zvuku jsou jednoznačně struny. A v drtivé většině jsou začátečníky velmi podceňovány. Orezlé a vytahané kusy drátu už zkrátka nedokáží produkovat pevný a konkrétní tón. Často se také stává, že hráč uvažuje o výměně baskytary či své aparatury, protože to „prostě nehraje“, i když zakopaný pes je právě ve starých či špatných strunách. Jaké struny tedy vybrat a jak často je měnit?
Nejlepší baskytarové struny jsou ty nové
Jedním z velmi oblíbených okamžiků baskytaristů je právě hra na nové čerstvé struny. Najednou jakoby nástroj ožil a produkuje pevný barevný konkrétní tón plný středových i výškových frekvencí. Pokud je interval mezi výměnami hodně dlouhý, tak si si po výměně říkáte „Jak jsem na to doteď mohl hrát?“ V profesionální sféře to bývá až tak extrémní, že struny se vyměňují před každým koncertem. Vodítkem k výměně strun může být vznikající tendence přidávat výšek na baskytaře či aparatuře, protože se vám zvuk zdá příliš zahuhlaný.
Rychlost stárnutí strun je však velmi proměnlivá záležitost. Roli hraje samozřejmě materiál, kvalita a technologie výroby samotných strun. Avšak dalšími faktory jsou frekvence a styl hraní (slapová či trsátková technika hraní ničí struny rychleji než jemná hra prsty), množství a agresivita potu (agresivní pot dokáže struny zničit během několika málo hodin hraní) a ošetřování strun po hraní (existují různé přípravky, které mají za úkol struny odmastit a „impregnovat“, takže to jejich životnost lehce prodlouží – otázkou je, zda-li se to vyplatí). Faktem také je, že některé baskytary jsou na struny náročnější než jiné. Je to sice už trochu taková alchymie, ale obecně se tvrdí, že např. olšové baskytary hrají se starými strunami lépe, než jasanové.
Jaké struny na baskytaru tedy vybrat?
Nebudu se zde zabývat materiály, ze kterých se struny vyrábí, ani samotnou výměnou – o tom toho na internetu naleznete mnoho. Vrhnu se rovnou na doporučení konkrétních strun a zhodnocení dvou různých přístupů, jak k výměně strun přistupovat.
Častá výměna levných strun
Jsou baskytaristé, kteří upřednostňují častou výměnu strun (minimálně 1x do měsíce), protože se dle nich nevyplatí připlácet několikanásobek za lepší struny, jejichž zvýšená životnost však tento finanční nepoměr nevyváží. K prodloužení životnosti také někteří používají tzv. vyvařování strun v octovém roztoku, který odstraní nečistoty (maz) ze strun a ty se pak na nějakou dobu „oživí“. Efekt však bývá poměrně krátkodobý, protože jednou z hlavních příčin stárnutí strun je prodloužení samotného jádra struny, čímž se změní její fyzikální vlastnosti. Pro tento přístup jsou vhodné struny Warwick Red Label, které jsou známé svým velmi dobrým poměrem mezi cenou a kvalitou.
Odkazy uvádím na „univerzální“ tloušťku 0.045. Pokud tedy nevíte, jak tlusté struny používáte, s těmito neuděláte zásadní chybu:) Po výměně strun (obzvlášť při změně značky či tloušťky) doporučuji kontrolu prohnutí krku a naladění oktáv na kobylce.
Občasná výměna drahých strun
V tomto případě se sází na kvalitu strun renomovaných značek, které díky speciálnímu povrchu strun garantují velmi dlouhou životnost. Etalonem jsou struny Elixir Nanoweb, které vydrží opravdu dlouho v takové kondici, že investice do nich se většinou vyplácí. Po nasazení nových strun sice necítíte tak obrovský rozdíl a říkáte si, že oproti jiným novým strunám jsou tupější. Avšak své vlastnosti si drží dlouho a dá se říci, že nikdy nebudou zcela hluché, tak jako se stává u běžných strun bez tohoto speciálního povrchu. Lze se setkat se strunami, které mají povrch otřepený a místy rezavý, ale stále lze hovořit o „použitelném zvuku“ a hrát na ně vás neotravuje.